Podzemní chodby

Ve Výčapech existuje několik podzemních chodeb.

První a nejznámější je chodba od č. 42 (Trojanovi). Její začátek je u levé zahrádky (když se vychází z domu), kde býval kdysi loch (hluboký sklep). Z tohoto lochu vedla chodba pod pomníkem padlých na zámek. Pod zámkem se většina chodeb sbíhala. Úsek pod pomníkem se propadl a vznikla díra, do které tehdejší občané házeli pošlé slepice a králíky, což znamená, že se toto místo stalo veřejným smetištěm. Později bylo toto smetiště zavezeno a upraveno pro pomník padlým v první světové válce.

Druhou nejznámější chodbou byla chodba u Blahů (nyní Valovi č. 9). Její ústí bylo ve stodole a bylo hluboké skoro 4 m. Za okupace v době 2. světové války si do ní majitelé schovávali potraviny. Tuto chodbu se snažili prozkoumat Karel Kuba z č. 34 a Josef Bartes, bratr Františka Bartese z č. 31. Bohužel se daleko nedostali, protože měli málo kyslíku (větrací otvory byly již zasypány). Později byla stodola zbourána a chodba zasypána. Chodba směřovala na kopec Nádevsí. Předpoklad je, že směřovala na zámek Sádek.

Třetí vchod do podzemí byl u Kuchařů č. 5 (dříve u Dobešů a říkalo se tam "U hrušky", měli totiž v zahrádce před domem hrušku "káčirku"). Tento vchod byl také v levé zahrádce u pravého okna od plotu. Byla objevena při adaptaci domu a stejně jako chodby předchozí byla zasypána. O této chodbě se příliš neví. Je však pořízena dokumentace a vchod je označen.

Čtvrtý vchod byl nalezen při kopání jámy na vápno u zámku (asi mezi zámkem a novou bytovkou). Ani o této chodbě nebyla pořízena žádná dokumentace. Nikdo k tomu kronikáře nezavolal a nikdo jiný to nevyfotil.

Pátý vchod byl objeven v domě č.16 u Svobodů na Láně. V tomto domě bylo kdysi pekařství. I tento vchod byl zasypán.

Podle ústního podání se říká, že několik chodeb z bohatých selských stavení se sbíhalo na našem zámečku, jiné vedly až na kopec Nádevsí, kde se spojily, a jedna chodba potom pokračovala až na zámek Sádek. Ti odvážnější dokonce říkají, že hlavní chodba vedla z jaroměřického zámku a z kláštera Servitů na Sádek a do ní ústila chodba z Výčap a ze Šebkovic. Kde se setkávají, nikdo neví, ani doba vzniku těchto chodeb není známa.

Co se týče chodby ze Šebkovic, říká se, že byla tak vysoká, že v ní mohl jet jezdec na koni. Ještě dnes (r. 2002) je dobře známý vchod do podzemí.

Vlastní úvaha Antonína Semeráda, kronikáře obce:
"Když se člověk pohybuje s ušima a očima otevřenýma, uslyší a uvidí věci, kterých si většina lidí ani nevšimne. Například jsem zaslechl, že vchodů do podzemí je mnohem více, než je známo, ale majitelé těchto zvláštností mlčí a uchovávají vše jako tajemství, které se dědí z generace na generaci. Škoda, že se v minulosti vše zasypávalo a nikdo neměl zájem něco obnovit, prozkoumat a tak zachovat pro budoucnost."